PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdyby se, dejme tomu někdy kolem roku 1985, v socialistickém Československu provedl bleskový průzkum na téma nápisů vyvedených propisovací tužkou zvanou „Čína“ na zádech riflových džísek a nezbytných žebradlech alias nejčastějších propriet domácích „sabatů“, dozajisté by se v jeho rámci došlo k závěru, že jedním z nejhojněji užívaných titulů je i ACCEPT. Magické slovíčko, které každému z tehdejší domácí metalové obce nejspíš utkvělo v paměti ve své fonetické (tj. angličtiny prosté) podobě, odráželo v té době ten prostý fakt, že jedna z ikon světového heavy metalu prožívala právě své nejlepší časy. Než ovšem došlo i na ně, stačila kapela zaznamenat několik událostí, jež si rovněž zaslouží naši pozornost.
Mezi nimi to pak byl především vůbec vznik a pak také debutové album. Jak známo ze spousty pozdějších narážek, světlo světa ACCEPT spatřili zhruba počátkem sedmdesátých let minulého století v německém Solingenu, a mohl za to, kdo jiný, než zdejší lokální zpěvák Udo Dirkschneider (předchůdce kapely, na němž se podílel s pozdějším dvorním producentem Michaelem Wagnerem, nesl název BAND X). Zhruba v roce 1976 se sestava německých rockových rebelů, jimž se všechny dosavadní hranice „tvrdosti“ zdály až příliš svazujícími, spolu s ním stabilizovala na Wolfa Hoffmanna (kytara), Gerharda Wahla (kytara, v roce 1978 nahrazen Jörgem Fischerem), Petera Baltese (baskytara) a Franka Friedricha (bicí). Odtud už byl jen krůček do nahrávacího studia, v němž sice kapela možná způsobila jisté pozdvižení – byť prozatím nepředváděla nic, co by hard rockové poměry té doby již neznaly – nicméně žádného zásadního činu se zde nedopustila. Vysloveně těžce kovových příměsí bezejmenné debutové album obsahovalo jen skutečné špetky (nejpatrnější z nich zřejmě v „Sounds Of War“ a velmi přesvědčivé „Free Me Now“), mnohokrát se sázelo na melodicky líbivé (a téměř popové) sbory a tak zde nenajdeme prakticky žádného reprezentanta historické důležitosti, kterého by nám odkázalo až do dnešních časů (tedy snad krom angažmá basisty Baltese coby rovněž sólového zpěváka, jemuž ze všeho nejlépe jdou balady – zde „Seawinds“, pouze naznačující budoucí možnosti tohoto druhu acceptovského střídání).
To nicméně neznamená, že se na albu nenalézají skladby, které působí velmi slušně, a kterým hard rockový feeling, proceděný německou důsledností, vysloveně prospívá. „Lady You“, „Tired Of Me“, „Take Him In My Heart“ nebo již zmíněná „Free Me Now“, tam všude jsou si ACCEPT navzdory tomu, že se spíše oťukávají a zajíždějí, velmi jistí v kramflecích a na důkaz toho také přinášejí první stopy jejich později vyšlechtěné originální hry a zvuku. Pro budoucí směřování kapely však má debut spíše upozaděný vliv, a to tím spíš, že mezi jiným rovněž nenabízí to, co měl jeho následovník ze stále ještě „předmetalového“ období, album „I´m A Rebel“ – totiž jednoznačný a přesně definovaný hit.
Každá kapela nějak začínala a nejinak je tomu i s ACCEPT.
Udo Dirkschneider
- zpěv
Wolf Hoffmann
- kytara
Jörg Fischer
- kytara
Peter Baltes
- baskytara, zpěv
Frank Friedrich
- bicí
1. Lady Lou
2. Tired Of Me
3. Seawinds
4. Take Him In My Heart
5. Sounds Of War
6. Free Me Now
7. Glad To Be Alone
8. That's Rock´n´roll
9. Helldriver
10. Street Fighter
Humanoid (2024)
Too Mean To Die (2021)
The Rise Of Chaos (2017)
Blind Rage (2014)
Stalingrad (2012)
Blood Of The Nations (2010)
All Areas - Worldwide (Live) (1997)
Predator (1996)
Death Row (1994)
Objection Overruled (1993)
Staying A Life (Live) (1990)
Eat The Heat (1989)
Russian Roulette (1986)
Kaizoku-Ban (Live EP) (1985)
Metal Heart (1985)
Balls To The Wall (1984)
Restless And Wild (1982)
Breaker (1981)
I´m A Rebel (1980)
Accept (1979)
Vydáno: 1979
Stopáž: 36:24
Produkce: Frank Martin
Studio: Delta-Studio, Wilster, SRN
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.